Bible na neděli - nedělní liturgie 28.02.2010

 2. neděle postní - cyklus C 

U nového řádu Quadragesimy vyvstala otázka, zda může vžité označení "postní doba" dostát vlastnímu smyslu období přípravy na Velikonoce. V době, kdy už máme jen dva závazné postní dny (Popeleční středu a Velký pátek, nepočítáme-li pátky jako dny pokání), je mnozí považovali za nedostatečné. Kromě toho se v tomto termínu vidělo pouze více či méně negativní vymezení vůči jiným dobám liturgického roku, zatímco smysl velikonoční přípravy je přece bohatší, neboť vedle skutků odříkání požaduje také větší otevřenost Božímu slovu a větší horlivost v účasti na bohoslužbách a v aktivním podílu na skutcích lásky. (A. Adam, Liturgický rok, Vyšehrad 1998, str. 98) Najdeme-li odvahu, opustíme své zajeté koleje a spolu s Kristem vystoupíme na horu, zahlédneme jeho slávu.

KOMENTÁŘE k nedělním biblickým textům:
- "Stůl slova" od Aleše Opatrného: https://pastorace.cz/stul-slova
- Od různých autorů (převážně od A. Scarana): https://pastorace.cz/kazani
- Téma týdne - kratičké zamyšlení na každý týden na základě citátu z nedělních liturgických textů: https://www.vira.cz/tema_tydne/
LITURGICKÝ KALENDÁŘ: Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete zde: https://pastorace.cz/kalendar

VSTUPNÍ ANTIFONA
Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá: Hospodine, hledám tvou tvář. Neskrývej svou tvář přede mnou.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty k nám mluvíš skrze svého milovaného Syna a přikazuješ nám, abychom ho poslouchali; živ nás tedy svým slovem a očišťuj naše nitro, abychom se mohli radovat z patření na tvou slávu. Skrze tvého Syna.

1. ČTENÍ
Bůh prozařuje temnou noc Abrahámovy víry a dává mu znamení naděje: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat. tak četné bude tvé potomstvo!" (v. 5). Abrahám odpovídá Bohu svým souhlasem víry, svým "Amen". Bůh přijímá Abrahámovu víru a "připočítá" mu to jako spravedlnost (v. 6). Sloveso "připočítat" je technickým termínem pro označení "platnosti" oběti: Bohu milá oběť, která ospravedlňuje člověka, je přilnutí víry. Bůh pak vyslovuje slib o předání země mezi Egyptem a Eufratem. Tento slib potvrzuje skrze starobylý rituál uzavření smlouvy. Obě smluvní strany mají projít mezi rozpůlenými ptáky, čímž na sebe při porušení úmluvy svolávají úděl oněch zvířat. V tomto případě však mezi zvířaty projde jenom Bůh - jen On se zavazuje svou milostí.
Gn 15,5-12.17-18
Bůh vyvedl Abráma ven a pravil: "Pohlédni na nebe a spočítej hvězdy, můžeš-li je spočítat!" - a dodal: "Tak četné bude tvé potomstvo!" Abrám Hospodinu uvěřil, a ten ho za to uznal za spravedlivého.
Znovu mu pravil: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Uru Chaldejců, abych ti dal tuto zemi do vlastnictví."
Abrám řekl: "Pane, Hospodine, podle čeho poznám, že ji dostanu do vlastnictví?"
Bůh mu řekl: "Vezmi pro mě jalovici, kozu, berana, všechny tříroční, pak ještě hrdličku nebo holoubě."
Abrám mu přinesl všechna tato zvířata, rozpůlil je a položil jednu polovici proti druhé, ale ptáky nerozpůlil. Dravci se slétali na mrtvá těla, ale Abrám je odháněl. Slunce se sklánělo k západu, když Abrám upadl do hlubokého spánku; pojala ho hrůza a velká tíseň.
Zatím slunce zapadlo, nastala tma, a hle - dýmající pec a ohnivá pochodeň přešly mezi oněmi rozpůlenými částmi. V ten den uzavřel Hospodin s Abrámem smlouvu a řekl: "Tvému potomstvu dávám tuto zemi od Egyptského potoka až k veliké řece, řece Eufratu!"

ŽALM 27
Odpověď:   Hospodin je mé světlo a má spása.
Hospodin je mé světlo a má spása, - koho bych se bál? - Hospodin je záštita mého života, - před kým bych se třásl?
Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, - smiluj se nade mnou, vyslyš mě! - Mé srdce k tobě mluví, - má tvář tě hledá:
Hospodine, hledám tvou tvář. - Neskrývej svou tvář přede mnou, - v hněvu neodmítej svého služebníka! - Tys má pomoc, nezavrhuj mě!
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina - v zemi živých! - Důvěřuj v Hospodina, buď silný, - ať se vzmuží tvé srdce, doufej v Hospodina!

2. ČTENÍ
Pavel vychází z klasické biblické nauky o "dvou cestách" a rozlišuje dvě "proměnění". Nejprve je tu "proměnění" těch, kdo si zvolili jako boha břicho, sobecké potěšení a nevázaný život. Svou spásu a chloubu nehledají v Kristově kříži, ale v sebeospravedlnění a vychloubání se. Konec takových lidí je záhuba. Na druhé straně je nádherné proměnění těch, kteří v Kristových šlépějích prožívají svůj "exodus" do nebeského Jeruzaléma, do nebeské vlasti. Tito věřící se ve křtu "připodobnili" Kristu, neboli dostali jeho "podobu a obraz". Na konci života budou zcela "proměněni" v Krista - tehdy bude Kristův obraz v nich plně zářit.
Flp 3,17 - 4,1
(Bratři a sestry), jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské.
My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!

Zpěv před evangeliem
V zářivém oblaku bylo slyšet Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!
EVANGELIUM
Lukášovo podání proměnění Páně má mnoho společných rysů s verzemi dalších synoptických evangelií. Lukáš má však určité specifické prvky, které pomáhají vidět tuto událost v novém světle. Především se objevuje zmínka o modlitbě, která je stálým motivem Lukášova evangelia. V modlitbě Ježíš ukazuje svou prozářenou tvář, v mo-dlitbě je věřící "proměňován" v "syna světla". Další údaj zmiňovaný pouze u Lukáše je obsah rozhovoru s Mojžíšem a Eliášem: "mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě" (v. 31). Původní text však mluví o "exodu": vyvrcholením Ježíšovy pozemské pouti je nanebevstoupení, "exodus" do slávy.
Lk 9,28b-36
Ježíš vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s nimi na horu pomodlit se. Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě a mluvili o jeho smrti, kterou měl podstoupit v Jeruzalémě. Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u něho.
Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: "Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi." Nevěděl, co mluví. Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v oblaku, padla na ně bázeň.
Z oblaku se ozval hlas: "To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!" Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám. Zachovali o tom mlčení a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co viděli.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ
Bože, tys nám dal ve svátosti, kterou jsme přijali, účast na slávě svého Syna; radostně ti děkujeme, že nám už zde na zemi dáváš podíl na nebeském životě. Skrze Krista, našeho Pána.
K ZAMYŠLENÍ
Opravdová víra nám pomáhá nalézat Boha skrytého, Boha spojence, ochotného postavit se na naši stranu. Jeho zjevení se odehrává venku a ve tmě, jako v případě Abráma, nebo na hoře, místě opuštěném, zahaleném oblakem, a přitom prozářeném světlem, jak je prožili apoštolové. I víra znamená opouštění lidských jistot, vydání se na cestu Božího vedení. Skrze víru lze vždy znovu uvidět jediného jistého a pevného, zjevujícího se Boha. Boží zjevení vede pak obdarovaného dál: stejně jako uzavřená smlouva mezi Abrámem a Bohem znamená budoucnost, příslib potomstva a dar země; podobně proměnění Krista na hoře je posilou apoštolů na jejich cestě za ním: nejen k utrpení a kříži, ale k jeho definitivnímu vítězství, totiž nedělnímu ránu.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
PONDĚLÍ  1. 3.
Dan 9,4b-10
Lk 6,36-38
Komentář:
Lk 6,36-38
Jsem milosrdná(ý) k druhým stejnou měrou jako k sobě samé(mu)? Nesoudím a nezavrhuji druhé - nestavím se tak na místo příslušející Bohu?

ÚTERÝ  2. 3.
Iz 1,10.16-20
Mt 23,1-12
Komentář:
Mt 23,1-12
Nestavím svůj život na své dokonalosti, chytrosti, nadanosti, velikosti, na svém bohatství, na svých "čestných a předních" místech? Jsou pro mne všichni bratry a sestrami?

STŘEDA  3. 3.
Jer 18,18-20
Mt 20,17-28
Komentář:
Mt 20,17-28
Být služebníkem, otrokem - komu by se chtělo? Ale "ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit" - tak i já mám sloužit svým jedinečným způsobem, tak i já mám ztrácet: dávat svůj život.

ČTVRTEK  4. 3.
Jer 17,5-10
Lk 16,19-31
Komentář:
Lk 16,19-31
Není na co čekat - nyní je ten čas, kdy mám naslouchat výzvám Božího slova a změnit své smýšlení i jednání.

PÁTEK  5. 3.
Gn 37,3-4.12-13a.17b-28
Mt 21,33-43.45-46
Komentář:
Mt 21,33-43.45-46
Vážím si velkolepé Boží nabídky - daru Božího království, do kterého směřuji a které je zároveň mezi námi? Mou odpovědí má být nesení ovoce. Co mohu udělat, abych je nesl(a) i nadále?

SOBOTA  6. 3.
Mich 7,14-15.18-20
Lk 15,1-3.11-32
Komentář:
Lk 15,1-3.11-32
"Ty jsi pořád se mnou." - vnímám velikost tohoto Božího daru, vážím si jej, jsem vděčný(á)? Nebo je má pozornost zaměřena na "mladší bratry", na jejich hříchy a slabosti?

***
KOMENTÁŘE k nedělním biblickým textům:
- "Stůl slova" od Aleše Opatrného: https://pastorace.cz/stul-slova
- Od různých autorů (převážně od A. Scarana): https://pastorace.cz/kazani
- Téma týdne - kratičké zamyšlení na každý týden na základě citátu z nedělních liturgických textů: https://www.vira.cz/tema_tydne/
LITURGICKÝ KALENDÁŘ: Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099 naleznete zde: https://pastorace.cz/kalendar

- www.vira.cz -